Katedrála Notre-Dame
Katedrála Notre-Dame předstihuje všechno, co ve staré Lutecii dokázaly vytvořit pozdější generace. Stojí na ostrově a shlíží na Seinu svými vznosnými věžemi, fiálami a opěrnými pilíři. Základní kámen byl položen roku 1163 za biskupa Maurice de Sully a chór byl vysvěcen roku 1182; loď však byla dokončena až počátkem 13. století. V polovině století pak Pierre de Montreuil a Jean de Chelles provedli severní a jižní průčelí transeptu. Na protějším břehu Seiny byly koncem 12. století přestavěny některé části hojně navštěvovaného kostela Saint-Germain-ľ Auxerrois
Průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži působí masivněji než průčelí katedrály v Remeši a Amiensu. Převládá zde totiž horizontální členění: portály, řada figur nad nimi, patro s rozetou a vysokými okny, balustráda a nedostavěné věže, jimž chybějí hrotité střechy.
Hlavní portál katedrály Notre-Dame v Paříži byl sice v 19. století značně restaurován (Lassus a později Viollet-le-Duc), ale přesto je příkladnou ukázkou toho, jak byla na portálech většiny gotických katedrál rozmístěna sochařská výzdoba. Za povšimnutí zde stojí zejména Kristova socha při středním pilířku (původní sochu zničili roku 1771 Soufflot), v tympanonu, jehož archivolty vyplňují světské nebo alegorické postavy, je zobrazen Poslední soud, rozdělený do tří pásem. Ve střední části, pod postavou trůnícího Krista, váží anděl duše a odděluje vyvolené od zatracených; v dolním pásu jsou zpodobněni mrtví vstávající z hrobů .